VÝCVIK a APPENZELL
 Výcvik
Výcvik pejska jakéhokoliv plemene je pevně spjatý s výchovou, láskou,
důsledností, jednotou povelů, které ho učíme a hlavně odměnou za snahu při
plnění povelu.
Zásady výcviku:
-začít již pár dní poté, co jste si přivezli pejska domů
-začít od nejjednoduššího: ne, fuj, dost-povely omezující či zakazující
někam vstoupit, něco zničit
-musíte být doma jednotní v tom, kam a co pejsek smí či nesmí-pokud mu
jednou něco dovolíte, podruhé zakážete a potřetí zase dovolíte, pes
zjistí, že vám nemůže věřit a tím ho přestanete zajímat, protože vůdce
smečky nesmí lhát, musí jednat přísně, ale zároveň s obrovskou dávkou
lásky
- snahu o splnění povelu jásavě pochválit, odměnit
-pomalinku a s láskou učit pejska chodit na vodítku
-povely typu sedni, zůstaň, lehni, vstaň můžete trénovat doma, nemusíte
čekat na cvičák,
- neučte cviky všechny najednou, ale postupně a hlavně jen po pár minutách
třeba dvakrát denně
-důležitá je intonace hlasu-když budete všechny cviky říkat monotónním
hlasem, pes je nedokáže od sebe rozlišit (proto psovi, který již zmíněné
cviky umí, je můžete říkat ve všech řečech, které znáte a on je splní
dodržíte-li konkrétní intonaci hlasu)
-dokonalost a rychlost splnění cviku přijde postupem času, nechtějte na
štěněti hned absolutně precizní provedení
-odměnu neomezujte jen na jídlo, jinak se může stát, že bez ňaminky
odmítne pes plnit cviky,
odměnou je i potahání se s pejskem o nějakou skvělou hračku, kterou
používáte jen při výcviku a pak ji uklidíte, aby mu nezevšedněla
-v neposlední řadě-nikdy necvičte pejska, když jste mrzutí, unavení a
víte, že případné nesplnění povelu vás rozčílí-pokud trénink, tak v
absolutní pohodě vás obou
-máte-li nějaké sportovně výkonnostní ambice se psem, seznamte se s
pravidly konkrétního psího sportu dříve, než si psa pořídíte
- pro dokonalost a zkoušky je vhodné navštěvovat s pejskem kynologické
cvičiště
Můj první „cvičák“ s appenzellem Besinkou byl na letním výcvikovém táboře
v Ošelíně, který pořádaly Jarka a Markéta Sojkovy, CHS Queen Elsa.
www.sojkovy-queenelsa.cz Ošelín je sice díra světa, ale rady a zkušenosti
které jsem tam získala byly k nezaplacení.
První důležitý poznatek dospělého člověka vytaženého z města a své
podnikatelské důležitosti byl, že prvořadý je pes a teprve až pak
jakýkoliv bonton. Člověk se musel během pár hodin stát dychtivým a
rozjásaným dítětem, jinak utrpěla jeho dospělácká důležitost přišlo
nervové zhroucení typu-za kašpara tu nebudu-a odjížděl domů.
Tím chci říci, že pokud budete vychovávat a cvičit štěně bez emocí
radosti, pokud se nedokážete se svým psem válet v trávě a šťastně
pošťuchovat, nedokážete s ním navázat VZTAH a vše půjde velice, velice
těžko. Určitě jste někdy v televizi viděli dokumentární film o vlcích. I
tam si se štěňaty dospělá zvířata hrají, hladí je jazykem (vy máte ruce) a
jakoukoliv nepřístojnost zakážou jediným povelem. A jak odpočívají?
Všichni někde pohromadě nebo sobě co nejvíce nablízku. Smečka má být
pohromadě-proto dovolte svému pejskovi, aby vám byl co nejčastěji
nablízku. Zavření salašníka celodenně do kotce je vlastně vyhoštění ze
smečky. A to se děje jen při nejhorším prohřešku.
Drobné fígle jak naučit pejska konkrétní cvik se popisují velice
zdlouhavě, navíc o tom bylo napsáno mnoho knih i článků, určitě nějaké
najdete. Zásada je trpělivost, nenásilí, láska a odměna.
Appenzell není berňák. To co vám bernský promine, to si aplík
zapamatuje-hlavně, pokud je mu ukřivděno. Je samostatně uvažující honácký
pes, navíc je učenlivý, konkrétní cvik se učí rychleji než jakákoliv jiná
plemena, hlavně co se týče obratnosti. S aplíkem musíte mít trpělivost na
natrénování statických cviků-tj. vytrvat v pozici co nejdéle. On pochopí
jak cvik vypadá a také ho splní. Ale aby zůstal v pozici lehni nebo sedni
po dobu několika minut, to si počkejte cca do jeho roku života. Aplík je
nabitý energií a když se ho budete snažit zbrzdit po zlém, zničíte jeho
touhu po práci. U tohoto plemene musíte více, než u jiného používat svůj
cit pro psa-intuici. Neplatí pro ně standardní cvičákovské drily, chce to
trošičku psychologie.
A cit pro svého psa mít nebudete, pokud si s ním nevybudujete pevný vztah.
Besinka
Výcvik: bez problémů, s nadšením, nesmělo však nic trvat dlouho-prostě
ví, že něco umí, ale nebude to opakovat mnohokrát po sobě dokola bez
patřičné odměny.
Překážky typu houpačka, vysoká kladina, prkno přes sudy, které se tím
pádem hýbe a podobné chytáky si nechala nejprve projít hlavou a když jí to
neublížilo, tak je přijala-sice s nedůvěrou, ale za piškotek bude třeba i
létat…
Takto se chová ke všem novým cvikům. Něco za něco.
Přeskokové či přelejzací pevné překážky neřešila, ty byly vždy OK.
Baví ji „rekreační agility“. Pomalu a jistě překonává překážky- s radostí,
ale opravdu pomalu.
Vztah ke psům a k fenám: ten řešila štěkotem, vrčením, ceněním zubů. Já
jsem její chování řešila následným křikem.
Po roce a půl života s Besinku jsem se jí musela omluvit za to, že jsem
nedokázala přečíst její psí duši a měla jsem na všechny psy „stejný metr.“
Teprve tehdy se mi dostalo vysvětlení na dalším pejskařském táboře od pana
Desenského, kterého mnozí nazývají psím psychologem. Vysvětlil mi, že je
Besinka nervózní a svoji nervozitu převrací do štěkotu a zahání tak svůj
strach. Nepřímo-jak to on umí-mi naznačil, že to je moje vina, protože
psovod má být natolik vyrovnaný a psychicky silný, aby si pes o něm musel
myslet, že ho ochrání za každé situace. Pokud se psovod plácá ve svých
vnitřních pocitech, bojuje sám s nervozitou a nestabilitou ze svojí
životní situace, dostane do nervozity i psa a pak to jde jako lavina.
Stačilo deset minut na pochopení všeho. Po návratu z tábora jsme opět na
svých procházkách potkávaly zlé dobrmanky a jiné „nepřátele“. Stačilo tiše
říci- „Besi, neřeš to“ a ona se na mne podívala a zůstala klidná. To jí
zůstalo dodnes.
Phiruška
Její výchova i výcvik jsou procházkou růžovým sadem. Ničeho s nebojí,
důvěřuje mi.
Veškeré novinky ve výcviku přijímá s obrovským nadšením. Někdy ji musím
brzdit, jinak
by se z ní stal workoholik.
Vzhledem k jejím fyzickým dispozicím a psychickým vlastnostem s ní cvičím
u záchranářů.
Je to výcvik jako každý jiný, jen zkoušky se jmenují jinak. Jsou více
praktické pro život.
Nemyslím tím, že bychom někdy někoho zachraňovaly, ale když v zimě ztratím
v lese rukavici, tak mi jí Phira najde.
Díky její rychlosti jí baví flyball.
Vikinka
Sladká appenzellka. Výchova i výcvik jde tak nějak samospádem. Vše, co
jí předložím, bere jako samozřejmou věc. Není ani opatrná jako Besinka,
ani uspěchaná jako Phiruška.
Je to vlastně odrostlé štěně, uvidíme, co bude dál.
|
